sobota 13. ledna 2018

Jak máma s tátou volit byli

Chci, abyste, děti moje, věděly, jak máma s tátou tenkrát volili!
Nyní to byla druhá příležitost, druhá přímá volba prezidenta v historii samostatné České republiky. V té první uspěl a prezidentem se stal Miloš Zeman. I my ho s tátou tenkrát podpořili.
Nyní jsme to neudělali! Vždy jsem měla pocit a přesvědčení, že jde o osobu velmi vzdělanou, vtipnou, člověka, který v prezidentské funkci nebude kličkovat, mluvit pravdu, bude člověkem "na hradě" za všech okolností slušným a důstojným. Podle mě - nebyl a zklamal. Navíc, celé moje mínění podpořil svou "neodvahou, pohrdáním??" zúčastnit se alespoň jedné společné debaty se všemi ostatními kandidáty v letošní volbě.
A proto teď můj hlas dostat nemohl.
Za mě ho dostal Pavel Fischer, za tátu Marek Hilšer. Osobnosti, které na nás zapůsobily nejvíc -  jednoduše pro své charakterové vlastnosti, vzdělání, empatii, rozhodnost, minulost...  Byť Marka Hilšera jsme do doby prezidentské kampaně vůbec neznali.
A protože když tento článeček píšu, výsledky prvního kola už jsou na světě, víme tedy, že do kola druhého postoupil Miloš Zeman (38,56 %) a Jiří Drahoš (26,6 %). A náš hlas s tátou bude jednoznačný. :-)

PS: Je fajn sledovat, jak to ty naše děcka doma vnímají... Jak jsou ovlivnitelné :) našimi domácími soukromými rodičovskými rozpravami :), jak nechápou babičku, jak může toho Zemana volit... :-))
PSS: Ale nebojte, kluci, teď už ji zpracujeme! :) U babiček se to totiž může! :))



neděle 7. ledna 2018

Práce

Ještě, když se Rozinka klubala, jsem se obrovsky těšila na ty roky pracovních prázdnin, co mě čekají.
Nahlášeny byly tři. Že utečnou rychle jsem věděla. Ale taky jsem třeba doufala, že se mi splní - "něco!" To něco, čemu je třeba jít naproti, a ono to příjde. :-) To něco, co mi bude dělat radost a potěšení a dávát silný pocit smysluplnosti.
To všechno opravdu přišlo. Přišlo v podobě Vlnovky. Nápad s ní se zrodil skoro téměř před rokem. Bylo a je s ní halda práce! Jsou to noci a noci beze spánku... Ale povedlo se. Tedy, myslím, úvod se vcelku povedl. Jenže je třeba pokračovat, (chci pokračovat), možná i tuším jak pokračovat... ale... Je tam nějaké "ale", které neumím přesně pojmenovat. Krom toho reálného, což je samozřejmě příjem z toho mého snažení. Měla jsem plán, cíl: do práce zpět nenastoupím, pakliže mi moje vlna a len přinese minimální čistý zisk ve výši rovnající se tomu, co mi dnes nese rodičovská. Pak jsem měla požehnání zůstat další rok doma. Nic z říše nedosažitelného.
Jenže... Rozička v červnu sfoukne tři svíčky na dortu, a můj finanční plán si se mnou dělá, co chce! :-)))
Před vánoci se ozval šéf s všetečným a obávaným dotazem, kdy se připojím... ?? Oj, aha, přišlo to! Co se dívím, vždyť jsem to vlastně čekala.
Přišlo zvažování. A těch rozhodných je tolik...
Možná jsem srab, ale možná taky ne. Je nesmysl tvrdit, že zvládnu obojí - práci v bance, i na své Vlnovce, to všechno doma. Ale já se o to pokusím. Každou vydělanou korunu nad rámec mého plánu, (dobrá, možná malinko méně), budu investovat do Vlnovky :-)) ❤. Tak, abych mohla plnit své tužby, jenž v souvislosti s Vlnovkou v hlavě mám, a které mě třeba jednou k vlastní nezávislosti dovedou.

Tady jsou! Jasné pravidla, kterých se musím držet, pokud mám přežít. To dvanáctero si pak vytisknu a přilepím na pracovní stůl a zakryju květináčem :-), rači :).
Ale nebojím se, cítím se vyzrálejší a silnější než kdy dřív.

- budu držet pracovní dobu (byť je pružná, pořád má osm a půl hodiny, s pauzou na oběd!)
- tedy, budu i pravidelně obědvat
- nebudu prokrastinovat
- budu si držet pořádek v šanonech, v šuplících, v práci samotné.. abych vždycky měla jistotu, že můžu skončit ze dne na den, bez pocitu provinění, že tam mám milióny nedodělků
- pracovní netobook domů nepatří!
- budu pracovat po hranici svého maxima, ale né za ni
- nebudu se trápit, nebudu "nespat" :) pro věci, pro které by se měli trápit ti na druhé straně, (tedy klienti nejčastěji)
- na pracovní stůl si nepostavím fotky děti :-)), naopak řezaná kytka tam nebude chybět :)
- nepovalím na schůzku rychlostí stopadesát
- budu častěji říkat NE, naučím se větší asertivitě a nebudu "tak moc chtít"
- v době dopoledních přejezdů na schůzky budu volat domů, hlavně mámě ❤

PS: Vždycky mi zůstane právo volby... ODEJÍT






sobota 30. prosince 2017

Vánoce

Prohlížím si stažené fotky a soudě podle nich by se mohlo zdát... jak šťastné to byly vánoce!
Nebyly. Snad jen okamžiky... to ano!
Ty fotky však vůbec nejsou podstatné... zdají se být klamavé... Ale kdo ví... Každopádně to důležité je někde úplně jinde. A má pravdu táta, když občas připomíná, že pro fotku mi utíká ta skutečná realita.

PS: ...a já už si tak dělám alibi, že přeci fotím momentky!







































středa 20. prosince 2017

úterý 19. prosince 2017

V noci

Balím ježíšky a poslouchám Duška... 

https://www.youtube.com/watch?v=jEIjHzC2ri8

Směju se, bloumám, podvědomě přikyvuji, štve mě to, usmívám se, chci tomu věřit... věřím!
PS: Přeposílám
PSS: A vzpomínám, jak přesně o tomto čase před třinácti lety jsme odjížděli poprvé do porodnice... 




pátek 8. prosince 2017

Gůglí :(

Už bohuže taky! :-(
Bráchové jsou v tomhle směru dost blbým vzorem! Ale jasně, že je to moje chyba...
Snažím se protestovat a jsem často ve stresu, kdy Terka je ve stresu, když se snažím po dobrém i zlém tahat ji ho z ruky!

PS: A tak se aspoň v těchhle chvílích uklidňuji, že třeba "gůgliš" naši V L N O V K U :-)), ty Rózo naše!






neděle 3. prosince 2017

Advent

Těšíme se ze života, jak nám život dovoluje. Je k neuvěření, co je člověk schopen pojmout, unést... jak se kráčí dál... Zbytí není.
Poslední dobou nemám vůbec výčitky svědomí... netrápím se předvánočním úklidem, nestojím  klukům za zády, co se školy týče, umím se zastavit a jen být...  Moje každoroční těšení se na vánoce se vytratilo. Ale to vůbec nevadí! Odkývají se zase jiné, mnohem hlubší, obzory...
Nejlepší nápady mě napadají (v noci) ve sprše...
A tak jsem lišácky vyřešila letošní adventní kalendář. Každý den kluci na stole najdou jedno překvapení. Žádné naplňování pytlíků dopředu, žádné odpočítávání, aktuální radost na aktuální den! Těšíme se z toho, co je teď.
Vojta se rozhodl, že Ježíškovi letos psát nebude, že má všechno a až na čepku nic nepotřebuje! Tak dobře vím, jak to myslel
Máťa Ježíškovi napsal... Ten dopisek je to nejvíc... co nám mohl dát... "Dostal jsi nás, Matýsku, úplně úplně!" 
................
Nikdy jsme s taťkou neměli o vás veliké pochybnosti, kluci naši! ... Ale jestli tam přecijenom nějaké byly, tak dnešním dnem absolutně odpluly!

PS: Fakt to platí! Všechno, co jako rodiče zasejeme... vyklíčí! Je jen otázka času, kdy a jak se to projeví...