Prašivá

Vzali jsme Terezku na výlet, zase! Kluci nechtěli, proto s námi nebyli. Pohybu mají díky fotbalu fest, a tak je až tolik netlačíme. Terezka tedy zachránila jejich čest :-). Počasí nic moc, ale bylo teplo a deštík vlastně příjemný, májový...
Svrběly nás záda, odzkoušet novou krosničku pro Terezku... důvod pro ranní rychlovýstup na Prašivou.
Nahoře snad stopadesát lidí, z toho 50 dětí, věkem do tří let. Nechápali jsme, kde se tam vzali. Cestou nahoru z Komorní Lhotky  jsme potkali jednoho cyklistu, cestou zpátky jednoho běžce a dva pěší. Prostě nám mělo dojít, že tam, kam vede asfaltka (a z Vyššních Lhot vede), tam bude plno. Ale pohodu jsme si zkazit nedali. Jedno presso, jedno pivko, pohladit medvěda, podmáslí u "sauny"  a hurá domů na oběd :-).
Krásný relax to byl!

PS: Doma jsem na to přišla - slet kočárků se tam dnes konal :-)), ještě že my měli tu novou krosnu a nešli s davem a vlastně ani proti němu :-)!
Terezka byla kouzelná jako vždycky, kluci spokojení z bytí sami doma!

 

Holčičí rodinné dopoledne

Vlastně nebylo tak úplně holčičí, byli tam i kluci...
(Né ti moji, ti byli ve škole) :-) Jonášek, Páťa a taky pán domu! Jo a ještě jeden... klouček malý brouček, zatím schovaný hluboko :-).
Jsem ráda, holky, že se máme!!!

Tak tedy pár fotek... Ale nějak jsem to podcenila - zmiňovaný pán domu se synkem chybí, hm, když oni mají tak velikou zahradu!! Příště to napravím.
A ten výhled, závidím! :-).

 PS: Máťa dnes dostal svou první kouli, byl z toho slušně vykulený, a tak mu stále opakuji, že to jsou fakt malé věci... Byla z matiky a byla na fólii :-)))

Nápoj ze zázvorového sirupu

Jeden tip na dobré pití od mé dobré kamarádky :-)! Výborné jak horké, ale také i studené...

Základem je zázvorový sirup: v 1 l vody svařím 0,5 kg krystalového cukru, těsně před bodem varu přidám na menší kousky nakrájený, očištěný středně velký kořen zázvoru, dále 2 vymačkané citróny a společně povařím cca 5 min. 

Nechám odstát, následně scedím, a sirup, jakožto základ pro zázvorovou mňamku, je hotov! 

Finální příprava je prostá:

2 lžíce sirupu zaliji půl litrem horké vody a přidám 1 vymačkaný pomeranč. V létě nechám vychladit, v zimě zahřeje horký... 

Na zdraví! :-)

J.

První krůčky

... už jsou tu! Dva, tři, když se hodně chce, tak i čtyři... a pak bác!
Nebyly na trávě :-), byly doma, v obýváku, za přítomnosti nás všech -  mámy, táty, bráchů. Byla i silná motivace - mobil a ovladač v tátově ruce! Byly i sázky, kdy to přijde. Netrefil se nikdo z nás, byli jsme příliš optimističtí! Ale tomu ročku, Terezka,  přecejenom, zdá se, uteče..
Ať svůj krok, Teri, směruješ vždy po té nejlepší cestě!!

 

 

A pak mám silnou starost... dobrá fotbalistka to bude :-)
Miluje všechno kulaté, kopačaky a plastové balónky různých velikostí jsou nejoblíbenější hračkou.
Na zeleném je jako doma. Miluje tu společnost okolo!
Když po něčem touží, ležérně zvedne ruku a řekne "TE".
Umí toho spousty - poprosit, zatleskat, zamávat...

A nuda není nikdy. Prvorepubliková vojenská nosítka (naštěstí jsem nikdy nebyla svědkem toho, že by jich bylo potřeba) byly dost dobrou klouzačkou.

Občas ji říkáme Liduška... ta podoba s babičkou Lidkou je nepřehlédnutelná, a pravda, leckdy mě trošku znervózní :-)

Jana

Zlatá tretra

Taháme ji jako kočka koťata! Zatím neprotestuje a snad ani tiše netrpí... Ale je fakt, že dneska to bylo nejspíš přes čáru. Ten kravál.. Hm, na sledování nejlepší atletiky u nás, je asi přeci jenom ještě maličká! No, ale jako vždycky, zvládla to bravurně. Žádný křik, žádný pláč, i paci paci bylo...
Ona je vůbec neskutečně ostřílená... tolik fotbalových hřišť a tělocvičen co už poznala, toliko fandění, co už zažila.. i na kultuře už byla! A to nemá ještě ani roček - o Terezce naší je řeč! :-)

Dneska tedy Zlatá tretra v Ostravě, víc tady, nádherná podívaná! Ten ovál je jako na dlani, krásný... I Boltík byl, a opět vyhrál a nad rámec očekávání, přivezl z Jamajky i slunečné počasí. Byli jsme letos podruhé, společně s bráchou, rodiči. Krásnu tradici to ten ježíšek loni započal... :-) A za rok se těšíme zas!

Zlaté tretře předchází Čokoládová tretra! Tretra pro děti do 11 let.  Závodí se v různých městech a vždy vítěz z každého, postoupí a zazávodí si na origo Zlaté tretře v Ostravě! Máťa si byl štěstí zkusit v Havířově - a byl na bedně!!! Jako neatlet, v konkurenci atletů, třetí místo, parádní výsledek!

Láska

Mám je hrozně moc ráda, obrovsky moc! Jsou takoví jací jsou... jsou naši! Naše děti!

Vojtíšek - v prosinci mu bylo jedenáct! Veselý, vždycky s dobrou náladou, citlivý a empatický kluk, co se dobře a rychle učí, a má vkus! Nesnáší kytaru (na kterou ho nutíme :-), zato miluje fotbal a svůj mobil! Lehce těžce nezodpovědný, flegmatický a provokující... :-), veliký sportovec, těrlický fotbalista, příležitostný běžec :-)

Máťa - narodil se nám na prvního máje, oslavili jsme první desítku! :-). Vždycky říkám, že Ta (holka), která si ho jednou vezme, bude mít krásný život... Máťa je prima kluk - ne vždycky veselý, ne vždycky s dobrou náladou, ne až tolik citlivý, ale moc milý, učenlivý a bystrý kluk, co na rozdíl od bráchy vcelku rád hraje na bubny, je až extrémně zodpovědný (pravda, občas záleží v čem:-) a v žádném případě ne flegmatik a už vůbec ne provokující. Je pokorný, skromný, starostlivý, a stejně jako brácha, miluje fotbal a hrozně rychle běhá. S Terezkou to umí dokonale...

Velcí sportovci to jsou, oba!! Kam příjdou - po vzoru Caesarovského "Veni, vidi, vici" - přijdou, vidí a zvítězí! To kvantum medailí a diplomů, co jim visí nad hlavami...

A do třetice - Terezka - náš anděl, naše holčička, ségra.... zatím se klube.. :-) brzy oslaví svůj první roček! Krásná, bystrá, učenlivá holčička! Kluci ji milují, a o na je! Kéž to tak zůstane napořád!

Jsem pyšná máma! Moc Vás milujeme!!

My

Tak, a mám to! Chtěla jsem to a tak to mám! Pro sebe, Tebe, pro naše děti! Tady, na jednom místě... BLOG!!!
Snad je to dobrý nápad - hodně štěstí si přeji!! :-)
Bude to o nás, hlavně pro nás, naše děti! A třeba se najde i nějaký zbloudilec, co k nám občas nakoukne :-) Budu za to vděčná.
Důvod, proč s tím začínám, je prostý - chtěla bych systematicky, nesystematicky uchovat náš koloběh životem. Nejsem exibicionista! Jsem lump, co nevede dětem alba s fotkami, nemá zaznamenáno, kdy jim vyrostl první zub, kdy udělali první krok... Né proto, že to nepovažuji za důležité, ale jednoduše proto, že člověk v tom denním kolotoči strašně rychle zapomíná, čas letí a zpětně se špatně vzpomíná!
A třeba si děti jednou počtou :-)... to, co jim často opakujeme - jak neskutečně moc je milujeme, jak obrovsky pyšní jsme na to, že je máme - tři krásné zdravé děti! Náš Vojta, Máťa a Terezka.
Hej, tady jsou :-)!

MY, beze mne - fotím :-)